Táta ve vlaku

Vzpomínka na tátu

Jako každá správná pražská rodina i my máme chatu u Prahy. A to dokonce dvě. Chatu v Pyšelích a vilu v Čerčanech. Zní to trochu honosně, ale je to tak. Obě místa jsou krásná a jedinečná a nabízí klidné útočiště dostatečné daleko od rušného pražského života. Bratr je často hrdě nazývá: „naše letní sídla“. No vzhledem k tomu, že jsme všichni v mínusu na účtech, tak alespoň tímto se můžeme chlubit. Shodou okolností jsou obě místa jen několik kilometrů od sebe (jednu vlakovou zastávku) a za víkend tak bylo tedy možné navštívit obě babičky a ještě se v létě vykoupat v Sázavě a stihnout další lákadla. Na chatu jezdíme vlakem. Čtyřicet minut z Vršovického nádraží.

Pyšelský víkend s naším tátou vypadal asi takto. Vybral si několik ze svých dětí, často jen třeba mne a Véru a vyrazili jsme na nádraží. Uděláme si v Pyšelích „pré“. Těšil se táta už týden dopředu. To znamenalo hlavně bez mámy, obvyklých povinností jako uklízení a se psem Bennym později s Aiou. Ideálně ještě vybaveni mramorovou bábovkou od naší babičky a a hůře ještě seznamem toho, co se má na chatě a zahradě udělat za práci. Táta například rád sekal zahradu nebo štípal dříví, ostatní méně oblíbené povinnosti jako plení záhonů nebo mytí oken už bylo na nás. Leccos se ale nestihlo, nebyl čas. Táta totiž hodně chodil „rozjímat“do lesa, kde se třeba zapomněl i na několik hodin nebo večer zaskočil za strýčkem Pavlem na víno a to se také často protáhlo. My jsme se aspoň v televizi mohli dívat na co jsme chtěli.

Pyšelskou chatu zdobí rozměrná zahrada, spoustu stromů a keřů a záhonů. Táta taky s oblibou chodil do přilehlého lesa pro kameny. To znamenalo:“Elčo, Verčo vezměte kolečko, jdeme do lesa pro kámen!“ Tak jsem jezdili s tím kolečkem po lese, táta několik kroků před námi až jsme dorazili k velkému šutru, který měl táta vyhlídnutý již dlouho ze svých procházek a s velkým úsilím jsme kámen odvalili. Do teď nechápu, jak se nám podařilo naložit ho na kolečko a dovézt na zahradu. Tak naši zahradu navíc obohacuje několik rozměrných kamenů s různým příběhem. Je to velice krásné.

Den například pokračoval tak, že si táta na své místo u velkého rododendronu odnesl zahradní křeslo, přivalil špalek na který postavil čaj s mlékem, obložil se knihami a zápisníky a studoval. Vždycky jsem ho nenápadně pozorovala jak s nohou přes nohu v krátkých šortkách sedí v křesle, na klíně knihu a tužkou si v ní něco podtrhává a občas za se spokojeně zasměje. V ústech nepostradatelný doutník. Myslím, že v těchto chvílích byl skutečně šťastný.

Otázka oběda byla většinou na nás. Často jsme ji ke vší spokojenosti vyřešili špagetami s kečupem a se sýrem. To byla klasika a vždycky nám chutnalo. Nádobí se mylo až v neděli večer . Takto víkend klidně plynul, my jsme po vzoru otce, s Vérou také vždy četly nějakou knížku a trochu bezhlavě si v ní něco podtrhávaly a připadaly si trochu výjimečně.

cottage

Chtěla jsem ale vzpomenout právě na jednu naší cestu vlakem.

Nevím jestli se ta vzpomínka dá náležitě popsat, ale mne vždy pobaví.

Nastoupili jsme takhle jednou ve Vršovicích do přeplněného vagónu a vlak pomalu vyjel směr Pyšely. Byly doby, kdy se tátovy nechtělo utrácet za lístky, tak je třeba někdy pozapomněl koupit nebo se aspoň černého pasažéra Bennyho bez lístku, snažil schovat pod sedadlo. Brzy jsme ale naštěstí zjistili, že tentokrát to nebyl ani jeden z těchto případů. Někde kolem Mirošovic totiž do vagonu vešel pan průvodčí. Nebyl to ale tentokrát ten drobný klučina v modrém sáčku a čepičkou, ale asi tak dvoumetrový stopadesátikilový krakonoš s vousem po prsa. Myslím, že měl jen bílou rozhalenou košili, černé šortky a široký úsměv na tváři. Jak vešel, zařval na celý vagon hlubokým chraplavým hlasem:”PŘIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIISTOUPILIIIIIIIIIIII???“ Všichni cestující zděšeně nadskočili a začali lovit lístky. Mně přejel mráz po zádech z představy jak s ním táta bude diskutovat o zbytečnosti lístků a že nehodlá platit za psa. Naštěstí mě ale můj otec překvapil. Doteď si pamatuji tu úlevu a zároveň čistou hrdost a zadostiučinění, když můj otec vzápětí vytáhl z kapsy všechny lístky, hrdě se postavil v celé své výšce, rozhlédl se po ostatních cestujících a sebejistým pevným hlasem z plných plic na průvodčího přes celý vagon stejně zařval: „ TAAAAAAAAAAAAAAAADDDDDDDDDDYYYYYYYYYYYYYY!“

Zdravíme z Podskalí

ducks

Moje rodina žije v pražském Podskalí, na Výtoni. Na krásném místě, dva skoky na Náplavku. Vyrostli jsme v prostorném bytě s dvěma balkony. Postupně jsme se všichni odstěhovávali a pak zase vraceli zpět. Nyní je situace taková, že bratr Jiří zůstal v bytě naproti přes chodbu, máma se přestěhovala do menšího a hlavně levnějšího bytu o čtyři čísla vedle a já bydlím hned za rohem. Starší ségra v Modřanech a Veronika to dotáhla až do Oxfordu a jezdí jen na návštěvy.

Náš starý byt, ale i ten nový byl vyhlašený večírky, oslavami a sešlostmi. Má -li vaše rodina sedm členů, včetně matky zbožnující oslavy, pak to znamená neustálé slavení a scházení.

Tak si ale představte sedm velkých osob u jednoho stolu, jak se překřikují a nepustí se ke slovu. I když musím říct, že v tomto ohledu vede asi naše matka. Neznám nikoho jiného, kdo by tak rád povídal například o článku, který právě četl, nebo přednášce na které byl, nebo o knížce. Maminka ráda vypráví ze široka a v souvislostech. Občas to bývá trochu úmorné, když vám vnucuje své názory a nadšeně opěvuje své politické nebo jiné oblíbence nebo vás nutí jít na nějakou strašně důležitou demonstraci, kterou je třeba podpořit. Také moc nechápu, kde bere energii na to, připravit velkou oslavu a bavit společnost, ale asi jí to těší. Nedej bože když však na nějakou sešlost nemůžete nebo nechcete přijít! To je hned oheň na střeše a jste terčem pomluv a nepochopení. Je to velké provinění. Naopak plus máte, když nějakou oběť přivedete s sebou. To je hned nové téma. Možná už ne tolik pro našeho hosta. Při rodinných večeřích u nás totiž padají hlavy. Nešetříme se.

Mám velkou rodinu, čtyři sourozence, včetně sestry dvojčete. Každý je jedinečný a výrazná osobnost.

Nejstarší je sestra Olga. Olga se vyznačuje tím, že je všehoschopná. Na co sáhne to jí jde, má úchvatné organizační schopnosti, neustále někomu dohazuje práci, zakládá občanská sdružení, organizuje happeningy a mnoho dalšího. Je vysoká a štíhlá. Nikdy jsem naštěstí neměla potřebu se sni srovnávat, spíše byla inspirací a zdrojem nápadů. Je velice intelektuálně založená. Říkejme jí Všehoschopná Olina.

Další na řadě je bratr Jiří. Muž mnoha talentů, od Boha obdařený neodolatelnou přitažlivostí, ve svých teměř dvou metrech, k trápení žen a žárlivosti jiných mužů. Po Olžině vzoru se také vždy vrhal do organizace. Ale šel svou cestou a našel si své zaměření i okruh přiznivců. Nejraději pořádá večírky na milované Náplavce. To znamená, že tam přestěhuje svůj obývak, pozve svůj harém a další obdivovatele a přátele. Bývá to zábavné. Je to politolog a fušuje tedy i do politiky a veřejného dění. Je ve straně a je na to hrdý. Také krásně hraje na klavír. Řikejme mu Podskalský švihák.

No pak jsem tu já, Éla…kapitola sama pro sebe. Mám pro své sourozence slabost, ale někdy mi jdou pěkně na nervy. Poctivě se účastním všech jejich aktivit a podporuji jejich konání. Jsem taková volavka, co láká lidi na akce svých sourozenců, docela mě to baví. Já ale asi svou cestu ještě hledám. I když v poslední době mne zaujal buddhismus. Mám tendence hledat duchovní cesty, no uvidíme… některým lidem prý přijdu výstřední. O mně ať napíše někdo jiný. Mně se říká prostě Éla.

Pak je tu mé dvojče Veronika. Veronika má toulavé boty a touží po dálkách. Respektive je šťastná , když ji od rodiny dělí alespoň moře, lépe ještě oceán. Takže už žila ve Státech, pak v Kanadě a nyní v Oxfordu. Je jí to tam však malé, tak jsme už všichni zvědaví na další destinaci. Veronika je dítě štěstěny. Z rodiny je nejkrásnější a nejhubenější. Je cílevědomá a sportovně založená. Na surfu jezdí s draky. Rodinné akce podporuje, ale rodinu si zdravě dávkuje. Myslím že našla způsob jak se s námi vyrovnat, vidí nás tak dvakrát do roka. Říkejme ji Veronika ze Západu.

Nejmladším členem klanu je Jakub. Od malička milované a opěvované dítě. Byl opravdu velice roztomilý a nadaný a stále je. Z rodiny je nejchytřejší, ale taky největší pohodář. Studuje práva a ekonomii a v příštím semestru pojede na Erasma do Amsterodamu. Má spoustu kámošů. Je pravou rukou Podskalského šviháka, pravidelně se účastní všech jeho akcí. Těšíme se do čeho nám ještě doroste. Je to prostě Kulíšek.

Nad tímto vším stoji naše hrdá matka Eva. Své děti zbožňuje, stejně tak večírky, ať je pořádá kdokoliv. Z rodiny je nejaktivnější. Nechybí na žádné demonstraci, meetingu ani přednášce. Každý se na ni obrací, když něco potřebuje. Máma vždy najde řešení. Má kontakty. Ví co dělat a myslí si, že všechno ví, když neví, tak na to přijde. Lidi ji milují a ona je. Je to pozitivní člověk s nezměrným optimismem a velkým srdcem a taky velkou vyřídilkou. Obávaná tchýně. Na sešlostech si vynucuje přísný dresscode. Kdo přijde s motýlkem a v obleku, má vyhráno. Říkejme ji Matka rodu.

Dalším členem klanu je mámin přítel Petr. Zdá se že Petra naše rodina něčím fascinuje, jinak si to neumím vysvětlit. Petr je totiž tolerantní a taky dobrák od kosti. Do společných hovoru se příliš neplete, myslí si svoje, často jen se vševědoucím úsměvem přikyvuje a často se dobře baví. Také má rád večírky, hlavně dobré víno a jídlo. Často si s mámou dělají večírek jen ve dvou. A vínem. Bezpochyby zapadl. Navíc je na něj spolehnutí a má smysl pro humor, jo a taky auto. Je to filosof a fyzik a momentálně dokončuje knihu o “nekonečnu”. Říkejme mu Klidný Petr.

Syn Všehoschopné Oliny je tříletý Šimon a z něj už také pomalu roste pěkné kvítko. Těšíme se, má se k světu. Zatím Šimonek, náš malý dráček.

Jak by asi současnou situaci viděl náš otec Jiří?  Táta zemřel před deseti lety, ale o něm zase jindy. O naší babičce zlaté také až příště. Stejně tak o našich partnerech.

Tak jak to asi vypadá, když se na Výtoňi sejde Matka rodu, Podskalský švihák, Veronika ze Západu, Kulíšek, Éla, Všehoschopná Olina, Klidný Petr a Šimonek? Přijďte na návštěvu! Všichni jste zváni, ale nezapomeňte na motýlka, pevné nervy a připravte se na křížový výslech. TĚŠÍME SE NA VÁS:-)

IMAG2891