Hasičská pohádka pro Šímu n. 4

Jak měl hasič Šimon ranní telefonát z Paříže a jak se tam pak jel podívat

CRRRRrrrrr…CRRrrrrr…Šíma si nejdřív myslel, že se mu něco zdá, ale docela rychle mu došlo, že to zvoní telefon a běžel ho do obýváku zvednout. „Dobré ráno, je tam prosím pěkně někde hasič Šimon?“ Šíma jak byl ještě rozespalej, tak jenom kejval hlavou a navíc mu přišlo, že má ten hlas na druhé straně telefonu nějakej zvláštní exotickej přizvuk…Rychle se ale vzpamatoval a vyhrknul:“ Já sem přeci hasič Šimon, u telefonu!“ „Nazdárek Šímo, jak se máme? Tady pařížský lvíče. Sbal si kufr! Za týden tě čekám v Paříži!“ „Lvíče? V Paříži?!“ Šíma byl celej zaraženej, ale pomalu se začal rozvzpomínat…“Pařížský lvíče…O tom přeci vyprávěl příběhy děda Jirka mojí mámě a mým strýčkům a tetičkám, když byli malí děti!“ A byl z toho celej zvědavej, protože dědu Jirku znal jen z toho vyprávění. “Jé ahoj!“ Řekl teda Šíma do telefonu. „Tak dobře, tak já přijedu. A moc rád.“ „Výborně!“ Odpovědělo na to lvíče Šimonovi. „Ale prosim tě až příští pátek. Teď si ještě jedu odskočit do Cannes na filmový festival. Jsem ve filmových odborech jihofrancouzských hasičů a letos jsem čestným předsedou festivalové poroty. Tak zatím! Au revoir!“ „Paráda!“ Radoval se Šíma. “Pojedu do Paříže a navíc za pařížským lvíčetem!“ A celý týden se strašně těšil a pro jistotu se ještě naučil pár základních francouzských slovíček.

V pátek ve 3 měl Šíma se lvíčetem sraz u Eiffelovy věže a byl z toho trochu nervózní. Přesně v ty 3 hodiny mu pařížský lvíče poklepalo na pravý rameno a přátelsky povídá: „Ahoj Šimone, vítej v Paříži, jsem moc rádo, že se konečně potkáváme, tak vyběhneme rovnou nahoru?“ A ukázalo tlapkou až na špičku slavné rozhledny. Šímovi se lvíče hned moc líbilo. Bylo docela velký, mělo hustej zlatej kožíšek, velký veselý očka a na hlavě hasičskou helmu. Helma byla sice trochu špičatější a červenější než je zvykem u českých hasičů, ale hasičská byla, o tom žádná. „Jasně, co jinýho a dáme si závod, kdo tam bude první!“ Řekl Šíma a vyběhli těch spousta schodů pěkně rychle a nahoře byli na chlup stejně. „To je výhled!“ Zvolal Šima hodně nahlas a rozhlížel se do všech stran. “Odtud je vidět snad celá Paříž!“ „To teda je!“ souhlasilo lvíče. „Já když mám volnou chvíli, vždycky sem vyběhnu a když mě přijede někdo navštívit, vždycky ho sem vezmu.“ Řeklo lvíče s úsměvem a pak maličko zvážnělo. „A dneska je to přesně padesát let, co jsem tu potkal tvýho dědu Jirku. Stál tady, přesně co teď my, rozhlížel se do všech stran stejně jako teď ty…No a v jednu chvíli vytáhl z kapsy malej zápisník a něco si do něj poznamenal a usmíval se u toho, jakoby ho zrovna napadlo něco velice hezkého…To mi přišlo sympatický, tak jsem hned k němu šel a dali jsme se do řeči jako kdybychom se snad znali odjakživa a povídali si dlouhé hodiny. Když se už začalo stmívat a po celé Paříži se začaly rozsvěcet lucerny a elektrické osvětlení, tak celé město během chvilky najednou v tý jasný noci zářilo jak jedno velký oranžový ohniště. Pomyslelo jsem si a tvůj děda Jirka tehdy ve stejné chvíli řekl: „To vypadá jakoby někdo v Paříží zapálil najednou snad tisíce ohníčků!“ A společně jsme se tomu zasmáli, že myslíme na skoro stejný věci. Jirka pak zas vytáhl z kapsy ten svůj zápisník a poznamenal si do něj: „Paříž v noci září jako tisíce ohníčků.“ Na chvíli se zasnil a řekl mi skoro šeptem: „Kdyby nebylo mým posláním být filmovým kritikem, já bych určitě dělal něco co má blízko k takovejmhle ohníčkům, už jenom proto, že v noci tak krásně září takhle do červena…“A podíval se na mě, co si myslím. Tak jsem se zamyslelo a první, co mě napadlo bylo, že k ohníčkům, mají přece nejblíž hasiči! A tak mu na to říkám: „Jirko, takže ty budeš radši hasičem?“ A Jirka se shovívavě pousmál, skoro tak otcovsky, i když byl ještě hodně mladej a říká mi: „Ale nee, já ne, já už jsem přeci filmový kritik, ale ty bys třeba mohlo být hasič…“ Tak jsem se zase na chvíli zamyslelo a docela hodně se mi to zamlouvalo a Jirkovi jsem tehdy odpovědělo: „To je vlastně velmi zajímavá myšlenka. Tak já budu hasič!“ Jirka se zas usmál a do zápisníku si ještě připsal: „Hasičské poslání, Pařížské lvíče, 9. 8. 1968, Eiffelovka, Paříž, Francie.“

No a pak sem mu vyskočilo na ramena a seběhli sme zase dolů na zem. „A tak jsem od tý doby hasič a jsem za to vážně moc rádo. Starám se o tohle město, aby byly všechny požáry a ohníčky pod kontrolou a lidi se jich nemuseli bát a mohli se z nich radovat… A taky pořád hodně chodim na filmy. Tehdy ten první večer s tvým dědou jsme pak ještě šli do kina na premiéru filmu Federika Felliniho. Vlastně do kina jsme zašli vždycky, když mě tvůj děda v Paříži navštívil.“ Šíma poslouchal pozorně celé to vyprávění a líbilo se mu úplně všechno, co lvíče řeklo. A taky mu přišlo jakoby se mu každé lvíčecí slovo nastálo uložilo v hlavě a už ho nikdy ho nemohl zapomenout. No a pak lvíče povědělo něco, co se Šímovi líbilo asi úplně nejvíc: „No a tvůj děda mi taky jednou svěřil, že vyčetl ve hvězdách, že až se jednou narodí jeho první vnuk, tak že to bude taky hasič a zároveň pěknej rošťák!! A že na něj mám čas od času přijet dohlídnout a nebo ho často zvát sem do Paříže. Takže teď seš tady Šímo a jestli souhlasíš, uděláme si tu pár pohodovejch dní. Vemu tě k nám na hasičskou stanici na Champs Elysées a představim tě mým kolegům hasičům. Projedem hasičským autem celou Paříž a taky můžem zajít na fotbal!“ Šíma samozřejmě nadšeně souhlasil a ty společný dny v Paříži si užili tak, že už to snad ani víc nešlo. A když Šíma měl už odjet, tak si lvíče vzpomnělo, že je přeci léto a že si vezme dovolenou a může jet do Prahy s ním už hned teď! „Hůrá!“ Řekl Šimon a šli si sbalit zavazadla.
Takže pařížské lvíče momentálně najdete v Praze, v Podskalí. Hasiče Šimona pravidelně doprovází na hasičský kroužek a ostatním hasičům předává své zkušenosti s hašením požárů po francouzsku. V Praze, u Šímy, je lvíče moc spokojené a zpáteční letenku do Paříže prý zatím neřeší. Teď se ale hlavně se Šímou těší, že o víkendu pojedou do Pyšel navštívit Majora lišáka, ale vezmou to přes Kolín, podívat se jak rostou ty jejich dvě hasičský medvíďata.:-)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s