Hasičská pohádka pro Šímu n. 5

Jak Šimonek dostal dárek, který si vždycky přál!

Přeci, když konči březen a začíná duben, tak venku už skoro nesněží a víc svítí sluníčko. To bylo první, co malýho Šímu napadlo, když se takhle jednou ráno vzbudil v nemocnici a jarní slunce mu akorát svítilo doprostřed čela. Tak se posadil na posteli a docela nahlas povídá: „Tak já už bych docela šel!“ Pak se tomu hned trochu zasmál, protože ho stejně nikdo nemoh slyšet. Máma Olga vedle něj totiž ještě klidně chrápala jako deset přejedenejch dřevorubců a nikdo další už v pokoji nebyl. Tak Šíma vyskočil z postele a začal si pečlivě balit oblečení a všechny hračky. Trvalo mu to docela dlouho, protože těch hraček tam mel fakt spoustu. Po snídani se Šíma rozloučil se všema sestřičkama a slíbil jim, že je přijde brzo navštívit a v Pyšelích jim natrhá na louce krásnou kytici, kterou si třeba budou moct dát do sesterny, aby to tam měli hezčí.
Pak Šíma skočil do taxíka a za chvíli už po víc jak měsíci konečně odemykal dveře domů do Gorazdový 14. Obývák byl krásně barevně vyzdobenej Šímovi na uvítanou, na stole spousta jídla, ale dveře do jeho pokojíka byly zavřený. Olga s Adamem se k tomu tvářili nějak tajemně a furt se usmívali a koukali a mrkali po sobě. A Šíma si taky všimnul, že se jim v očích občas zalesknou malý nedočkavý jiskřičky. Když Šíma najednou z ničeho nic zaslechnul několik zvláštních zvuků. Zaprvé mu pořádně zakručelo v břiše, protože teda ta nemocniční strava nic moc, co vám budu povídat…a z jeho pokoje se taky začalo ozívat tichounký škrábání, jako by něco škrábalo na dvěře…a to už to Šíma nevydržel a rozběhl se ke dvěřím svýho pokojíku a otevřel je dokořán…

“U všech hasičů, českejch i pařížskejch! Dyť to tady škrábe na dveře úplně malej kocourek!” Šíma si zavýskal, vzal si koucourka do klína a začal ho hladit a drbat za ušima. “To je můj kocourek, on tady na mě čekal a bude semnou spát v postýlce!” Oznámil Šíma rodičům a měl prostě ohromnou radost. Malý kocourek na to dvakrát zamňoukal, že se tomu všichni zasmáli a šli se konečně naobědvat. Kocourek dostal misku s mlíkem pod stůl a začal to mlíčko tak rychle srkat až se celej pobrydnal a jeho dooranžova tygrovanej kožíšek byl na chvíli úplně bílej. A po fouskách se mu kutálely bílý kapičký skoro jak kapičky rosy na nějaký pavučině. No a pak zas kocourek skočil Šímovi do klína a začal spokojeně chrupkat a vrnět. Přeci jen byl to ještě hodně malý kocourek a takoví musí často spát a nabírat síly. A pak Olga Šímovi povídá: “Ale Šímo, když už je to jednou tvůj kocourek, tak už to bude vždyčky tvůj kamarád a musíš se o něj pořád starat, aby mu nic nechybělo, vždycky měl co jíst a čerstvý mlíčko a taky mu teď musíš vymyslet jméno. Ale pořádně si to rozmysli. Dát někomu jméno není jen tak, tím za něj přebíráš zodpovědnost. To jméno bude nosit celý život a taky se mu musí líbit, chápeš?” “Jasně, jásná věc, to je přeci jasný!” řekl Šíma a prohlížel si kocourka. Byl vážně tak roztomilej, tygrovanej, s bílým bříškem a ocáskem a legračně neohrabanej a zvědavej a pořád někde čmuchal čumákem. Prostě úplně k sežrání. Šíma teda dost dlouho přemýšlel až konečně řekl: “Můj kocourek se bude jmenovat:

NorbertFloríanMartinŠpekáčekLívanecBonifácUličníkTiranosaurusŠavlozubýŽbluňkKvákCípísekPometloRychlonožkaFidibusSuperbusTrhačFousekZlobidloTygrovanýLvíčekLišákovitýDrápekOspalaMlíkožroutKarlíkTřiadvacátyZhasičovaVgorazdový!”

Prohlásil Šíma hrdě, i když trochu zadýchaně…No Olga s Adamem úplně vyprskli smíchy a nemohli se přestat smát, jaký to Šíma, prosím vás vymyslel jméno.„Teda Šímo, to je opravdu krásné a originální jméno, ale krapánek dlouhé, ne?“ Řekl na to Adam, když se konečně přestal smát a utíral si slzy smíchu z tváře. „Vždyť to ten tvůj kocourek usne než to celé dořekneš a nebo uteče a schová se někam hodně daleko. To aby sis na to napsal tahák, prosim tě. Ty seš ale popleta!“ Šimonek byl z toho trochu dotčenej, ale hned uznal, že na tom, co táta říká asi něco přeci jen bude. Sám už vlastně to jméno docela zapomněl.„No jasný.., tak dobře, dobře…tak se teda bude jmenovat, bude se jmenovat…;-)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s