Swapuj, vyměňuj, recykluj!

Vždycky jsem měla ráda staré harampádí. Staré skříně, stolky, vázičky, dózičky…prostě staré věci. Jednoduše proto, že staré věci jsou krásné, mají nějaký příběh a dnes už nekoupíte podobné. Když jsem byla malá (a vlastně i ještě dnes), mě fascinovala naše půda ve vile v Čerčanech. Nachází se pod trochu rozpadlou dřevěnou střechou tohoto starého domu z roku 1910 a je poměrně rozlehlá. Dřevěná konstrukce a trámoví, které ukrývají poklady po předcích. Staré truhly, skříně, krabice plné věcí, staré harampádí a tak dále. Jako malí jsme tam moc nemohli, protože druhé patro vily tehdy ještě obýval náš ne zrovna vřelý strýc Daniel, který zkrátka neměl rád, když jsme mu tam lezli a tak podívat se tam byla vzácnost. Zaprášený vzduch, přítmí a paprsky pronikajícího slunce přes oranžové tašky střechy dávaly tomuto místu speciální kouzlo. Vždycky jsem tam směla jen na chvíli. Přeskakovala jsem dřevěné trámy, které půdu rozdělují na několik častí a zvědavě se prohrabovala hromadama věcí, krabic, fotek a papírů…ale to už je dávno.

Naposledy jsem tam byla asi před dvěma lety v létě. To jsme ale museli snést snad sto kusů starých porcelánových krychlí, které dříve tvořily jakási kamna, očistit je a nanosit do sklepa. Dělali jsme to snad dva dny. Ale vlastně mě to bavilo, zase se nahoru podívat a zachránit tenhle vlastně už historický kousek starého domu. Porcelánové krychle od té doby leží na policích ve sklepě, tak uvidíme, co z nich kdo a kdy ještě složí.

Já jsem rozhodně pro to věci nevyhazovat. Vždyť by se ještě mohly hodit! Někdo je třeba ještě využije, dá jim nový život a smysl. Samozřejmě nic se nemá přehánět a nemá smysl si byt zaharašit až ke stropu, ale v dnešní době je tolik možností jak věci poslat dál. Tím nemyslím jen sbírky a bazary, ale hlavně dnes tak oblíbené „swapování“ (z angl. swap – „vzájemná výměna“). Nabídneš, co už nevyužiješ a vyměníš s někým za něco jiného. Něco za něco. Já tomu v poslední době docela propadla. Po odstěhování z mé staré dobré garsonky, kterou jsem obývala celých dlouhých sedm let (!) mám spoustu krámů, které nepotřebuju a tak čile vyměňuji. Několik hrnků a skleniček jsem třeba vyměnila za funkční papiňák, knížky, které se mi sešly dvakrát za přístroj na smoothie, velkou bazalku v květináči a tak podobně.

Takovou další studnicí pokladů, nepotřebných drobností, ale i poměrně cenných starožitností je například byt mého kamaráda Pavla. Jeho velký byt v Karlíně je vlastně takové doupě přeplněné věcmi po příbuzných, ale dají se tam najít i velké zajímavosti a kouzelné zbytečnosti. Tuhle jsem si třeba odnesla krásnou dřevěnou masku sovy na zeď nebo staré pletené rukavice s norským vzorem:-) A to prosím jen za úsměv:-) Ale našlo by se tam i spousty krásného starožitného nábytku, ten ale bohužel na výměnu není.

Nedávno se mi ale Pavla povedlo přemluvit a zúčastnili jsme se jednoho blešího trhu v Nuslích. Pronajali jsme si plochu 2 x 2 metry, každý naplnili pár krabic krámů a čile je prodávali. Prodali jsem toho docela dost, něco si vydělali a hlavně ty věci ještě někdo využije a udělaly radost. Jinak bych je asi vyhodila nebo by dál ležely pod postelí nevyužité. Určitě mám v plánu se v budoucnu podobného blešáku zase zúčastnit, po Praze jich jsou desítky.

Mojí zálibu v kramaření jsem ale před pár lety využila i poměrně bohulibě. Asi rok jsem dobrovolničila v dobročinném obchůdku organizace Cesta domů. Tato neziskovka, která provozuje domácí hospic také spravuje dva malé obchůdky-bazárky. V Holešovicích a na Břevnově. Tam můžete nanosit vše nepotřebné – oblečení, knížky, věci do domácnosti, obrazy…dobrovolníci je nacení a prodávají za nízkou cenu zájemcům. Výtěžek jde na provoz hospice. Mým úkolem tehdy bylo věci třídit, přicvaknout jim cenovku a hlavně prodávat. Sama jsem se ale tak k věcem dostala jako první a řadu pěkných kousků, hlavně oblečení, si dala stranou a pak koupila. Mám tak odtamtud řadu pěkných šatů a dalších hadříků za pár korun. Doporučuji se tam podívat!

Swapování oblečení je kapitola sama o sobě. Po republice se takových swapů pořádají stovky a občas tak můžete přijít k opravdu krásným originálním věcem, které v obchodě prostě nekoupíte. Párkrát jsme už s kamarádkami uspořádaly i soukromý swap jen pro pár nadšenkyň a byl to povedený večírek.

Ve svém živlu jsem ale opravdu byla také kdysi při mé návštěvě Provence. Známí mě tehdy vzali na výlet do provencálského městečka L’Isle-sur-la-Sorgue, které je těmito marché proslavené. Na pár čtverečních kilometrech jsou jich tam vážně stovky. Malé krámky a trhy plné nejrůznějších pokladů střídají kavárničky a restaurace a to vše na březích řeky La Sorgue! Nádhera a romantika:-).

Nemyslím si, že by mi hrozilo, že nebudu mít kvůli věcem doma k hnutí. Občas si sice pořídím nějakou zbytečnost, kterou nutně musím mít, ale nemám problém ji po čase zase poslat dál. Na chvíli udělá radost a o tom to je.

Mým snem je pořídit si jednou starý dům se zahradou, s bohatou historií a samozřejmě se spoustou starého nábytku a drobností…Zrekonstruovat ho ve vlastním stylu a spokojeně v něm žít až do smrti. S manželem, dvěma dětmi, kočkou a psem.

Držte mi palce!:-))

Čerčany

Má další oblíbená fotka, tentokrát z Čerčan, kolem roku 2019. Kousek od Chlumu. Použila jsem barevný filtr. Někdo to nemá rád, ale mně přijde, že filtr fotku oživí…:-)

Pouť u metra Hůrka

Tuhle fotku mám ráda, někdy z roku 2010 asi, když jsem ještě studovala antropologii na FHS. Katedra byla kousek od metra na Hůrce. Jednou mě cestou na přednášku překvapila tahle podívaná. Několik rozpadlých kolotočů a houpaček a tyhle koníci a vůbec žádné děti:-)

Plavecká Drive aneb podskalský Manhattan

Právě jsem to změřila. Plavecká ulice je dlouhá 210 m a vycházkovou chůzí jí projdete tak za 2 minuty. Celkem 234 kroků. Na šířku to dělá celých 23 metrů, dalo by se tedy říci, že se jedná o široký bulvár. Doporučuju ale moc nespěchat. Pokud totiž víte, kde se v Plavecké zastavit, můžete tu zažít přinejmenším zajímavé chvíle.
Ulice se nachází v malebné pražské čtvrti jménem Podskalí, která se rozkládá pod Vyšehradem u Vltavy. Je kolmá na Rašínovo nábřeží, takže stačí jen přejít koleje a seběhnout na oblíbenou Náplavku. Hned vedle je výtoňský park a o kousek dále park na Palackého náměstí. Můžete tu tedy zaslechnout jak zvuky aut, tak projíždějících tramvají, vlaků z železničního mostu, dokonce i troubení parníků a křik racků z nábřeží.
plavecky_znak
Vedle na Výtoni stojí budova původní vorařské celnice a vorařská historie je patrná jak z názvů ulic tak hospod a restaurací. Je tu třeba hospoda U Voraře, U Plavců, ulice Na Výtoni a tak dále. V celnici se nachází hospoda a nad ní muzeum s výstavou o historii Podskalí. Také je místem setkávání spolku Vltavan, který původně sdružoval lidi pracující na Vltavě při plavení dříví. Dnes je to kulturně-historický spolek, jehož členové nosí charakteristické červené nebo modré pruhované stejnokroje a oslovují se bratře a sestro. Když slaví výročí, tak nám ten průvod s hlasitým vyhráváním pochoduje pod okny. Dav lidí v barevných krojích s věkovým průměrem kolem sedmdesáti, s hrdými a veselými výrazy ve tvářích. V takových chvílích se vždy cítím jako pravá podskalská patriotka.
vltacv.jpg
Ulici protínají dvě velké křižovatky bez světel. Takže pamatuje řadu lehčích srážek a nehod. Bohužel. Dominantou plaveckého bulváru je ale monstrózní střední hotelová škola. Zabírá asi tak polovinu délky ulice a před lety její šedé zdi alespoň přetřeli na příjemnější bílou. Celá ulice se tak úplně rozsvítila. Zase je ale sympatické, že kolem školy se motá spousta mladých lidí. Připomíná mi to trochu mou středoškolskou minulost. Když jdu kolem tak občas zaslechnu útržky rozhovorů, jak si stěžují na učitele nebo probírají učivo a tak a docela se bavím. Někteří chodí kouřit právě na roh do naší ulice, takže mi to celé přijde velice blízké.
Dále tu například najdete kavárnu Ad Astra. Nad vchodem vás vítá nápis: Per aspera ad astra, což jak mi latíníci víme, znamená: Přes překážky ke hvězdám. Má to své opodstatnění. Kromě toho, že se jedná o krásnou francouzskou kavárnu, s nabídkou francouzských vín a dezertů, obsluhují tu totiž i lidi s handicapem. Kavárnu provozuje obecně prospěšná společnost Zajíček na koni, jejímž motem je: „Spojovat nespojitelné, zaměstnávat nezaměstnatelné“. Často se zde konají různé benefice, přednášky, promítání a koncerty. Je tu i klavír a dětský koutek. A taky tu můžete například koupit Créme de marrons de l’ardeche (kaštanový krém), který obvykle mimo Francii neseženete. A mnoho dalších dobrot. Doporučuju vyzkoušet. Velmi příjemné místo pro zastavení.
interier-8.jpg
Původně byl na tomto místě obchod. Potraviny U školy se jmenoval. Takový ten klasický, na který dnes narazíte už jen vzácně. Tedy za pultem stojí prodavačka a vy jí vyjmenováváte, co chcete koupit a on běhá ze strany na stranu a nosí vám ty potraviny. Milí lidé, znala jsem je od narození, v obchodě měli vždy vše potřebné a čerstvé a my Podskaláci z okolí jsme už na ně byli zvyklí. Jeden ze synů také hned vedle provozoval malou trafiku a ta tu teď velmi chybí. Pro noviny musíte až někam do vnitrozemí ke Karláku. Asi před rokem ale odešli, škoda, teď musíme chodit pro jídlo až do vzdálenějšího Tesco Express, nebo jsou za rohem vlastně ještě dvě čínské večerky. Tam toho ale tolik nemají a jsou poněkud předražené. Zase je ale pravda, že mají delší otevírací dobu a slušný výběr ovoce a zeleniny.
potr
Vedle AdAstry, tedy na místě bývalé trafiky, najdeme opravdový podskalský unikát. Tento obchůdek se jmenuje stylově Plavec a vyznačuje se tím, že v něm můžete koupit věci, které naprosto nepotřebujete:-))Je to taková sbírka blbůstek jaké si jen dovedete představit. Například ve výloze stojí obrovská kopie červené anglické poštovní schránky nebo velké kormidlo. Dále tu můžete koupit třeba sirky z čokolády, obří pivní zátku, popelník ve tvaru plic a tak dál. Ze začátku jsem kolem obchůdku chodila s lehce posměšným výrazem. Věčně tam nikdo nebyl a za výlohou kuriozity. Pak jsem ale jednou sháněla pohled pro babičku a poprvé vešla dovnitř. Hned po levé straně je velký stojan plný pohlednic s nejrůznějšími vtipnými citáty a fotkami. Zaujalo mě hned několik. Při další návštěvě už jsem si prošla celý obchod a žasla, co není všechno možné vymyslet a prodávat a vlastně jsem se dobře bavila a koupila si jedny náušnice. Obchůdek je místo, kde si můžete trochu odpočinout a chvíli se radovat a taky žasnout nad těmi nápady, ve kterých se úplně najdete.
plavec.jpg
Na druhém konci ulice se nachází další obchůdek, jmenuje se MoMo a můžete zde nalézt dárkové předměty a oblečení od mladých a nadějných návrhářů. Také je podstatně dražší, ale i on skrývá samé poklady.
Ve vedlejším bloku baráků můžete navštívit restauraci U tří bojovníků. Zajímavostí je, že hned na protější budově je nad vchodovými dveřmi nápis „U tří božích bojovníků“. Dříve tam tedy musel být nějaký podnik tohoto názvu a protější restaurace se jím inspirovala. Otázkou je proč v názvu vynechali slovo „boží“? Asi projev české averze ke všemu náboženskému. Skvěle tu vaří a v létě mají příjemnou zahrádku. Na domě božích bojovníků je také pamětní deska, žil tu totiž zakladatel české numismatické společnosti Zdeněk Fiala. Dobré vědět. Hned naproti přes ulici je vidět na další místní specialitu a to Muzeum historických nočníků a toalet. Tam jsem ještě nebyla. No a o pár kroků dál už je Botanická zahrada.
Na druhém konci ulice sídlí podnik Plavecká polévka. A to je opravdu povedená záležitost. Na místě, kde byl původně vyhlášený Noodle bar, teď Plavecká polévka pokračuje v tradici kvalitní a hlavně sezónní kuchyně. Každý den několik druhů vynikajících polévek a dalších specialit z celého světa. Na jídlo čekáte jen pár minut, líp vaří snad už jen moje babička.
polecka.jpg
Na protějším rohu je hospoda U Libuše. Než ji konečně zrekonstruovali, byla to vyhlášená místní čtyřka, oblíbené místo nácků, alkoholiků a odpadlíků. Teď je to docela příjemné místo s hotovkami kolem stovky a milou obsluhou. V přední místnosti mají štamgastský stůl, kde se schází podskalský výběr pivních pupků a občas vyhrávají i na kytary. Takže často můžete zaslechnou hitovky typu Teskně hučí Niagára nebo Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap a tak dále. Má to svoje kouzlo. Hned vedle je zase  vinárnička, lidé před ní často postávají se skleničkou v ruce a povídají si.
Ještě bych nerada zapomněla na malé Kadeřnictví Plavecká. V krásném a la secesním domě č. 4, kde jsme původně bydleli, v přízemí, s výhledem do dvora s odpadky. Šéfuje tu kadeřnice Martina a její kolegyně Martina. Obě jsou strašně příjemné, šikovné a celé je to neskutečně levné. Už se to ale rozkřiklo, takže mají dlouhou čekací listinu, ale stojí to za to. Nikam jinam už nechodím.
Tak to by asi byly hlavní plavecké zastávky. Ještě zmíním, že na dohled je třeba také nová Kebabárna, Uzenářství, nejlevnější drogerie v Praze, café Terapie, nonstopáč Andromeda a tak dále. Dá se říci, že v nebližším okolí najdete vše potřebné k přežití.
Nakonec ale musím zmínit ještě jedno exotické místo. Je v Plavecké č. 8 a jedná se o byt, kde bydlí naše matka. Jak sem již psala dříve, naše matka je velice společenský a přátelský člověk se světovým přehledem, jasným politickým přesvědčením a pevnými morálními zásadami. Vždy se ráda podělí o své názory a zážitky, jen se připravte na takovou lehkou „informační nakládačku“. V jejím bytě se již vystřídala řada hostů a tento prostor zažil mnoho oslav a večírků. Je to příjemné místo, kam lidé rádi chodí na kafe, na jídlo, na popovídání. Když nemám doma nic k jídlu, tak u mámy se vždycky něco najde. O tom by mohl mluvit i bratr Jiří, ten to má taky jen přes ulici. V jeho bytě o čtyři čísla vedle se také schází zajímavý pražský výběr, ale o tom třeba zase jindy.
1757807-odpocivajici_podskalaci_na_kladach_kolem_r-_1905
Samotní Podskaláci se myslím nevyznačují nějakými výjimečnými rysy. Snad jen to, že často chodí popíjet na Náplavku nebo na Vyšehrad, ale určitě se tu najde řada zajímavých jedinců. Kromě příslušníků rozvětveného klanu Cieslarů tu bydlí třeba hned vedle v Ladovce kamarád Andrew. Nebo kamarádka a dvojnásobná bývalá kolegyně Anička, manželé Machanovi,… kapitolou samou pro sebe by byli určitě naši bývalí sousedé z baráku, též početní Hynkovi. A mnoho dalších.
Doufám, že už to tedy zatím stačí, abyste pochopili, že Plavecká ulice a okolí je skutečně příjemným místem k životu. S několika přestávkami tu žiju celý život a nedovedu si představit, že bych se měla stěhovat. Je tu prostě všechno. Řeka, příroda, kultura, jídlo a pití, tramvaje, vlaky, lodě, metro, obchody… a hlavně fajn sousedé.
panorama.jpg