Hasičská pohádka pro Šímu n. 3

Jak hasič Šimon odhalil záškodníka na hasičské stanici a co pak všechno následovalo

Jedno letní odpoledne, když Šimon zrovna na pyšelským náměstí kupoval špekáčky na večerní táborák a ještě rozmýšlel, jestli koupit kremžskou nebo plnotučnou hořčici, zaklepal mu na rameno vedoucí pyšelské hasičské stanice Ivánek. „Áa, mladej pan hasič! To bys Šimone nevěřil, co se teď u nás na stanici děje!“ Řekl se starostí v hlase Ivánek, ale zároveň bylo vidět, jakou má velkou radost, že po dlouhý době Šímu zase potkal. Optal se ho hned na zdraví, na rodinu, na školku,…a když s ním chtěl ještě probrat politickou situaci, tak ho Šíma zdvořile zastavil a povídá: “K tomu se dostanem, ale cože se to tedy děje u pyšelských hasičů?!” „Je to záhada…“, říká na to Ivánek, „…ale na stanici nám řádí tajemný záškodník! Skoro každou noc někdo rozkramaří celou ústřednu, z ledničky zmizí párky, salámy a okurky, ale nejhorší je, že všechny naše hasičský hadice po sobě nechá prokousaný! Naposled prokousal centrální hadici dokonce na 17 místech!!!“ To jsou věci, kroutil hlavou Šíma a hned ho napadlo asi milion otázek a tak radši požádal Ivánka, ať mu tu spoušť ukáže na vlastní oči.
Hasičská stanice je v Pyšelích na náměstí hned naproti potravinám, tak tam byli raz dva. Šíma se velice rychle zorientoval v tom nepořádku, chvíli se zamyslel a urovnal si myšlenky a pak povídá, že situace není zdaleka tak beznadějná a že má dozajista řešení. A když posoudí všechna fakta, jako že vetřelec musí mít ostré zuby, že bude asi pěkně obratnej a mazanej, když už si měsíc na stanici dělá, co chce a že očividně má rád čerstvé uzeniny.
„Tak ho chytíme na ten jeho mlsný jazýček! Nastražíme pastičky s čerstvě upečenými špekáčky po celé stanici a ještě dneska v noci si tu na něj počkáme!“ „To je VONO! Odpověděl Ivánek spokojeně a podali si na to s Šímou ruce.

Takže Šíma aniž by ho vůbec kdy napadlo něco tak bezvadnýho, opékal ten večer špekáčky nejen s Grétou a Vašíkem a taky Ivánkem, ale ještě hned s třema dalšíma dobrovolnejma hasičema z pyšelský stanice a byl to tedy mimořádně povedený táborák! Když už se začalo stmívat tak se všichni přejedení a ve skvělé náladě vydali zpět k hasičské zbrojnici, samozřejmě i s celou taškou opečených špekáčků pro záškodníka. Ivánek ještě po cestě sice snědl další dva špekáčky, ale i tak jich bylo až moc.
Na hasičské stanici je nastražili do pastiček na strategický místa a pak se schovali na střechu hasičskýho auta a vyčkávali. Akorát když už Ivánek začal trochu pospávat a Šíma měl taky dost, co dělat, aby udržel oči otevřený, ozvalo se tiché zavrzání. Šímovi se maličko zatajil dech, když viděl, jak se pomalu otevřelo okno a někdo rychle vklouznul dovnitř. A za chvíli už bylo slyšet spokojené mlaskání…Záškodníkovi se očividně podařilo obejít pastičky a pustil se do voňavých špekáčků! Šíma se na hasičským autě postavil, aby dobře viděl a protože akorát začal svítit měsíc, měl teď celou zbrojnici jako na dlani. Tak takhle to je!
Uprostřed místnosti stál totiž velkej zrzavej LIŠÁK! Spokojeně se cpal buřtama, až z toho měl mastný fousky a očividně si tu připadal jako doma. Šíma jen koukal, jak si pochutnává na špekáčcích, který ještě před chvílí s hasičema opejkali a vrní si u toho…, a pomalu mu ten liščí ničema začínal bejt docela hodně sympatickej…a tak si vzpomněl, že má přece v batohu ještě tu kremžskou horčici…Rychle si ale uvědomil, že je tu přeci proto, aby ho chytil a ne aby se s ním šel navečeřet. Už chtěl vzbudit ostatní hasiče, když si najednou lišák zívnul a s nadutým bříškem se stočil do klubíčka a usnul jak neviňátko přímo uprostřed hasičské zbrojnice. Hned na to se zas probudil Ivánek a dobrejch pět minut s otevřenou pusou jenom nevěřícně zíral na dřímajícího lišáka…
„Hasiči Šimone, co má tohle znamenat?! Nejen, že nám tu ten zrzavej milostpán spořádal všechny špekáčky, on si tu snad ještě úplně klidně dává Š-L-O-F-Í-Č-K-A?!! Pánové pozor, abychom ho náhodou nevzbudili! Dyť on by z toho ještě moh bejt mrzutej…!“ Docházela už Ivánkovi trpělivost…To už se všichni shromáždili, kolem spícího lišáka a když chtěl dát Ivánek povel k zásahu, sundal si Šíma hasičskou přilbu a smířlivě povídá: „Pánové, neunáhlujme se ještě, tenhle hladovej lišák sice způsobil velké škody, ale taky prokázal velkou vynalézavost a vytrvalost a nechybí mu odvaha! Co kdybychom se s ním raději domluvili na nějaké spolupráci?! Tady na stanici přece chybí lidi a například do výběrového řízení na nočního hlídače, se ještě vůbec nikdo nepřihlásil…Tak, co kdybychom z něj udělali našeho nového hlídačMajora?!“ V tom lišák, všema mastma mazanej, a kterej už dávno nespal a jenom to předstíral, aby mohl poslouchat o čem se hasiči radí, vyskočil na všechny čtyři a povídá: „No dobře, dobře pánové…tak já vám to tu teda VOHLÍDÁM…! Ale smíte mě oslovovat jedině PANE MAJORE! To bych si jako vyprošoval!!“ A lehce se uklonil a usmál se do široka, až mu zasvítily přední tesáky.
„Ty žroute jeden přidrzlej!“ Už se neudržel Ivánek „ Nejdřív tu měsíc plení hasičskou stanici, a teď se nám snad ještě sám hlásí do služby a klade si podmínky?! No mě snad vomejou!“ Naopak Šíma, jak to celé pozoroval, měl z toho všeho najednou dobrý pocit a prostě nějak cítil, že už se všechno brzo vysvětlí. Navíc, ta lišákova sebejistota se mu prostě vážně zdála hodně sympatická a taky legrační.
„Nemějte mi to za zlý…“ pokračoval lišák “…je pravda, že sem občas v noci zajdu složit hlavu a povečeřet ty vaše prvotřídní jitrničky, ale jinak jsem v tom nevinně! Tu spoušť tady má na svědomí ta krysí sebranka támhle vod kostela a okurky zas vyjídá jedině vaše paní uklízečka!“ Lišákovi úplně jiskřily zeleně oči, když se obhajoval, že muselo všem dojít, že mluví pravdu. A když pak ještě dodal, že s panem farářem už začal řešit jak naložit s tou krysí partičkou, co ráda prokousává hasičské hadice, nebylo už pochyb, že pyšelská stanice právě získala nového zaměstnance!
„Pane Majore, vítejte nám do služby!“ Řekl docela s úlevou Ivánek, kterej byl hlavně rád, že už bude konečně pokoj a že už si dnes může jít lehnout. Pak ještě moc poděkoval Šimonovi, protože celá tahle akce byla jeho nápad, ale přeci jen ho ještě mezi čtyřma očima požádal, ať na novýho hlídačMajora ze začátku dohlídne. „Myslím, že Majorovi můžeme věřit, přesto bych byl ale dost nerad, kdyby mi zas někdo snědl večeři!“.
Když se pak Šíma vracel na chatu, tak si říkal, že si to hasičský povolání vybral nejlíp. Dneska hodně pomohl nejen pyšelskejm hasičům, ale taky novopečenýmu Majorovi lišákovi, kterej získal novou práci a taky své místo pod sluncem. No a hlavně si byl taky dost jistej, že z něj a Majora brzo budou moc dobří přátelé.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s